Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Občas zažíváme něco, co je natolik bizarní či groteskní, že se to prostě nedalo dokonaleji vymyslet, něco, co se odehrává v tak vhodných souvislostech, že to musel napsat život (osud, bůh) sám.

Tento klub je určen pro vzájemné vyprávění takových zážitků a příhod. Vše od mimořádně povedených přeřeknutí či tiskových chyb přes komické souhry okolností až po osudové zvraty nesoucí punc dokonalého plánu Prozřetelnosti je v tomto klubu vítáno.


Jojo, není nad šťastnej rodinnej život.. :-(
czekotay Zemi nedědíme po předcích, půjčujeme si   ji od našich dětí.
90 000.
 
Žena dříve tchánovi (i tehdy chlap v plné síle, pracující, žádný bezmocný stařík) dávala peníze, když neměl. Ale nějak postupně jí docházelo, že ji jen dojí. Na tom teda mám podíl i já, ona si sama ani nevšimla, jakým posměšným způsobem na ni na rodinných setkáních mluví - oni byli ti hoši, co spolu mluví, ona rodinný blbeček.
Ale ty právní záležitosti s převodem baráku se daly do chodu nějak těsně před tím, než jsme se seznámili, takže to její prozření a převod majetku se časově shodují jen náhodně.
Sadako_ Let them have meeting of the minds. I'm   intrested in meeting... other parts.
Takže co už s nimi...
Zabít, pochcat, zapálit, zahrabat, ne nutně v tomto pořadí?
Raději jen bod B) v souvislosti s bodem A) ba na objednávku mohli přijít... ;-)
Polulina_Permanenta  
A dávali jste tchánovi ty prachy?
czekotay Zemi nedědíme po předcích, půjčujeme si   ji od našich dětí.
ciwe vypálit!
A asi se to řeší v mnoha rodinách, nedávno tohle téma otevřel pro změnu bratránek z druhé strany rodiny. (Barabiznu zdědil jeho tatík, můj dostal vzdělání.) Ještě jsem mu ani neodpověděla.
Dřív to tak opravdu bylo, grunt dostal nejstarší syn a za to měl povinnost se postarat o rodiče. Protože dělit grunty na menší a menší díly nedává smysl. Dcery se vůbec nepočítaly, jen se jim našetřilo na věno, když na to rodina měla. Asi se to ještě někde drží, tohle přesvědčení.
Další věc je, že starý člověk má ke svému majetku silný citový vztah a nechce, aby se prodávalo cizím. A na to, aby podělil ostatní už víc majetků nemá a nechce zatížit obdarovaného povinností se vypořádávat, protože se přece musí starat o ten "grunt", ne asi. U nás to dotáhla k dokonalosti jistá tetina, které umřel jediný syn a zbylo jí šest neteří a synovců. Naši stranu podělila vkladními knížkami s několika tisíci(což bylo od ní pěkné, nemusela nám dát nic a určitě nebylo jednoduché ty peníze našetřit), co dala těm dalším dvěma synovcům netuším, ale žolíka ve formě baráku s velkou zahradou na pěkném místě dostal jen jeden bratránek. A vlastně netuším, jak jinak by to šlo udělat, když to nechtěla prodávat. Byl to její barák, mohla si s tím dělat, co chtěla.
jojo... nevděčný jsme, závistiví, nepřející, vůbec nevíme, co to dá starostí, takový dům. a přitom jsme si tak pohodlně se dvěma děckama žili na pronajatých 50 m2...
Jasně, jsou ještě laskaví lidé, kteří se obětují a ujmou se majetku, aby tím původnímu (nebo oprávněnému) vlastníkovi zjednodušili život :-D
Tak to jo, to tchán vyřešil. Kdo by chtěl vrážet další prachy a energii do domu s pozemkem, na pěkném místě, v Praze... (a jo, i toto byl argument těch vykuků, že prý se aspoň nebudeme jednou hádat... a kdo by takovou postarší nemovitost chtěl, leda blázen, že jo, přesvědčovali nás, že jsme to vlastně vyhráli...)
Zase to máte vyřešené a nemusíte do toho vrážet další peníze a čas a energii. A přepis majetku tak, že vícero dědiců dostane podíl na jedné nemovitosti je taky zlo. My se sourozencema dohadovali nepřeháním 3/4 roku, prvotní myšlenka byla "budeme to mít všechno spoludohromady a bude to super" jsem razantně zamítla, chtěla jsem buď "něco" vlastního nebo peníze na účet a nic mezitím. Nakonec jsme se domluvili a máme pořád pěkné vztahy, tedy nejsou o nic horší než byly předtím.

Z druhé strany to nevyšlo, manžel je "šťastný" vlastník 1/4 domu a pozemků okolo, už tam ani nejsme zvaní, ale zaplatili jsme tam za ty roky kde co, např. celou vodovodní přípojku, vždycky se to krásně zdůvodní a je to. A dům viditelně chátrá.

Jenom doufám, že budeme mít dost sil to jednou včas a správně, spravedlivě pořešit. A protože jsme s mužem oba od rodiny něco dostali, cítím morální povinnost pomoci i našim dětem.
To, jak mu vysvětlili, že se musí odstěhovat, netuším. Asi tím přechodným obdobím. Nebo nutností oprav. Každopádně v domku bydlí teď oni. Ale vím, jak mu vysvětlili, že má dům převést z 1. poloviny na švagra a z 2. poloviny na jeho manželku - oni se o něj totiž budou starat, až bude starý a nemohoucí, a taky nepřijde o dům, kdyby k němu přišel nějaký vykuk a chtěl ho o něj připravit.
Jo a taky je to prý tradice, že dům dědí nejstarší syn (to ti vykukové řekli i nám).
….
No, ale kdybyste ho znali, tak ho nelitujete. On není žádný nemohoucí prosťáček, tělesně i duševně je naprosto zdráv. A žádný dobrák taky ne.
Z nás tahal prachy na opravy toho baráku, energie atd. (se slovy, že to stejně jednou bude z půlky naše) ještě v době, kdy už to bylo na katastru přepsané na švagra a jeho manželku a my samozřejmě nic absolutně netušili, všichni 3 se na nás usmívali a zvávali nás na nedělní bábovku.
...
Takže co už s nimi...
to je hrozny jak majetek dokaze lidi rozdelit, lepsi se ho hned zbavit, nejlip darovat nekomu cizimu, jinak to zpusobi rozkol v rodine
 
v tomhle pripade by bylo vhodne dat trestni oznameni o podvodu, a zaroven najmout ukrajinskeho vraha
Jenže žádné lékařské vyšetření duševního stavu strýce neproběhlo, ať se choval sebepodivněji a ať způsoboval sobě i manželce sebevětší finanční problémy. Navíc ani nevěděl, co to vlastně podepisoval, žádné dokumenty o uskutečněném převodu nemovitostí si nenechal - to vše s odůvodněním "já tomu nerozumím a chci, aby mě tím nikdo neotravoval". Což se samozřejmě mohlo bez problémů uskutečnit, pokud by mě o svém záměru informoval a dal mi příslušné zplnomocnění. Jenže u osob, trpících demencí, bývá nejspíše velice časté, že začnou považovat za své nepřátele právě příbuzné, kteří se o ně chtějí starat a usnadnit jim život nebo zajistit, aby se nenechali podvést.
lucipher ¯\_(ツ)_/¯  
Čekej tiše
Osoba s demencí (nejlépe když je podpořeno lékařskou zprávou) není způsobilá právnímu jednání. A to nemusí být zbavena svéprávnosti. Takové převody nemovitostí jsou tedy od počátku neplatné. Pravděpodobnost úspěšného napadení je vysoká. Nestálo by to za poradu s právníkem?
No ale musel se v určité chvíli sbalit a odstěhovat. Jestli mu syn navykládal, že to je jenom na přechodné období, těžko říct.