Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Věda a technika, mládeži

Spravuje:

Tanaki



Reklama




(nemám moc peněz)
FarsaiD They have to go back 
To se dá léčit. Hrozně rychle by tě třeba nurture teorie přešly, kdybys na ně musel vsadit všechny svoje peníze.
Tak treba se vyjadri nekdo kovany, ale zmerit se da leccos i v mozku a behem jeho vyvoje.
nejde experimentálně rozhodnout, ty studie spíš popisují preference autorů, než nějaké objektivní skutečnosti, i když najdeš nějaké fyzické znaky v mozku, nemůžeš u tak flexibilního orgánu rozhodnout co je nature a co nurture.
V neperspektivnich nejsem, ale tusim ze se tam uz kdysi resilo, zda u romskych deti je vetsi vaha na genetice nebo na vychove a socialnim prostredi jako vlivech na jejich budouci chovani. Tusim ze to bylo podlozeny i nejakymi studiemi, ze v tomhle pripade to bylo spis 60 % pro geny a 40 % pro prostredi, nez naopak.
 
FiS there being no objections offered, I res 
+1 Když Koukolík jen reportuje o tom, co říká někdo jiný, tak působí jako zručný popularizátor, ale jakmile se dopouští vlastního "teoretizování", je to katastrofa.
Ok a nalezené kosti následně naložit do lihu.
Koukolík je imho magor, s vědou to podle mě moc společného nemá.
tak třeba jo, mohli bychom probrat ten nález z jezírka a založit na okounu klub sběratelů kostí
Klidně. Pokud bydlíš v Praze, tak není problém se tam někde sejít v nějaké dobré hospodě.
vidíte, vy byste mohl narazit na mě a stát se příjemným chlapíkem!
Zde bych poznamenal, že existovali siláci (viz rubrika Historie síly, Josef Švub) kteří se narodili jako podprůměrní chcípáci. Pak ale narazili na někoho kdo jim ukázal jak to všechno změnit. A oni to změnili.
Trofozoit E agora? Enterram-se os mortos   e cuidam-se os vivos
Jinak jak už jsem řekla, velmi přístupnou formou o těch věcech mluví i níže zmíněný Genetic Me, on teda je obecně spíše o hledání vlastní biologické/genetické identity a vlivů a spoustu věcí bere jen ve vypíchnutých příkladech, ale IMHO se mu daří celkem tu komplexitu dávat do nějakého rámce. Takových zlomkových genetických predispozic bude rozhodně celá řada, poslední dobou mi přijde hodně zajímavý celý neurobiologický výzkum impulse control, který je taky jen jakými bazálním faktorem.

Asi jako když se rozhodnete uvařit jídlo, genetické vlohy jsou jako ta mrkev, brambory, maso, co tam dáváte, pak máte nějaké předpoklady pro vaření, hrnec, oheň, které odpovídají nějakým podmínkám při vývoji - když se to s ohněm opravdu zásadně posere, může vám být jedno, jestli máte fakt mrkev skvělé kvality, což je ostatně i analogie s dědičností IQ a kongnitivních schopností vůbec - a pak je celý proces vaření, čas atd a teprv na konci z toho máte nějaké jídlo, což je ta finální lidská osobnost. Někdy to při vaření může nějaká nepředvídatelná záležitost okolí dost zasáhnout a na výsledku je to poznat. Málokdy je to ale tak zásadní, jako když vám chybí vhodný hrnec nebo máte mizerný sporák. I vlivy mají různou sílu efektu.
 
FiS there being no objections offered, I res 
Jistě. Mnohé z toho se najde v každé větší učebnici vývojové psychologie (ne české). Nebo behaviorální genetiky. Ale otázka je, co myslíš tím "to", v téhle debatě a mém příspěvku je nakousnutých mnoho témat. Jinak z popularizujících textů je mnoho věcí (hlavně ta deprivace a resilience a některé související (epi)genetické mechanismy) pokrytých v téhle knížce:
Jordan Smoller: The Other Side of Normal: How Biology Is Providing the Clues to Unlock the Secrets of Normal and Abnormal Behavior
https://www.amazon.com/Other-Side-Normal-Providing-Abnormal/dp/0061492205

Hezký přehled k behaviorální genetice je třeba toto:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4739500/
pantau už tu žiju třista roků  
děkuji. je to velmi zajímavá debata.
to máš nějak podložené?
FiS there being no objections offered, I res 
Tady je témat na několik semestrů přednášení, ale u původní otázky je problém s tím, co se myslí "ctnostmi" a "nectnostmi". Obecně řečeno platí, že mnoho rysů chování, poznávacích procesů i osobnosti je poměrně silně ovlivněno dědičností. Třeba u inteligence je to určitě přes 50%, podobně u některých aspektů jazykových schopností. U sociálně orientovaných rysů osobnosti (jako přívětivost) je to trošku složitější a nemám v tom úplně přehled, ale rozhodně mnohé osobnostní vlastnosti jsou silně geneticky ovlivněné. Zrovna u přívětivosti to není úplně jasné. Ale třeba politická orientace ve smyslu konzerrvativnost/liberálnost je docela dědičná. I když volební chování prej už ne.

Ale! Dědičnost chování je skutečně složitá věc. Že je něco dědičné neznamená, že je to neměnné. Ani to neznamená, že v dědičných vlastnostech musíme být stejní jako rodiče/sourozenci (... takový to "já znám dvě dvojčata a ty jsou úplně jiný v tom a v tom"): v lidskému chování a určování vlastností je i tak mnoho náhodné variace (asi z evolučních důvodů "naschvál", aby se nedaly vyvíjet snadné strategie na přechcání ostatních).

Míra dědičnosti (dědivost) rysů závisí na spoustě věcí, včetně třeba věku nebo různorodosti populace, ve které to měříme. Inteligence měřená v pokročilé dospělosti obvykle vychází jako více dědičná než inteligence u dětí. O tom se mluví jako o interakcích genů a prostředí: genetika ovlivňuje nejen naše vlastnosti, ale i to, jaké prostředí si budeme (kvůli svým vlastnostem) volit. Takže když dobře čtu, budu číst víc, než ten, kdo čte špatně; ten pak bude číst ještě o to hůř. Jindy tyhle interakce mohou mít jinou podobu, to je jen příklad.
V různorodé populaci vychází vliv genetiky menší než v populaci homogenní, zejména v populaci, která má homogenní dobré podmínky. Tohle je do určité míry problém způsobu, jakým dědivost vlastností měříme, ale zároveň to ukazuje na to, že se jedná o složitý koncept.

Jinak jak se tady mluví o deprivaci a jejím vlivu na děti: děti jsou velmi resilientní. Kdyby každá deprivace vedla k nějaké antisociální poruše, tak by po válkách bylo dost divoko a lidé přeživší koncentráky by museli být do jednoho psychopati. Přitom je to spíš naopak. Na antisociálních rysech se jistě bude podepisovat dědičnost, zkušenosti i náhoda, deprivace jako taková nemusí být kritický problém. Ale zase dobře víme, že raná extrémní deprivace (typu rumuský sirotčinec s minimálními podněty) v raném dětství má dlouhotrvající dopady.

No, tldr, je to složitý. Ale rozhodně není důvod si myslet, že genetika lidského chování je v nějakém protikladu s vlivem zkušenosti nebo schopností se učit a reagovat na svět.
 
von_Zeppelin Vyhubit lidstvo  pclib php framework
Pravda, "psychopat" může být společnosti zřejmě taky prospěšný - kdoví kam by psychologové zařadili takového Steve Jobse nebo Churchilla.

(navíc k těm genům a prostředí může mít asi vliv i průběh prenatálního vývoje)
Trofozoit E agora? Enterram-se os mortos   e cuidam-se os vivos
To co se dědí rozhodně nejsou komplexní znaky jako tyto.
Je to podobné jako s temperamentem, je to komplex toho jak zpracováváme informace, míra empatie, regulace těch zpracování nebo emocí.

Zajímavý příklad je v případu Jamese Fallona. Ten zjistil, že má stejné strukturní změny na mozku jako psychopati i když to byl slušný člověk a univerzitní profesor (nebo teď je). Ale uvědomil si, že ty traits má stejné jako spousta lidí v jeho rodu, kteří byli různí vrazi a jinak nepříjemní lidé. U něj ale bylo klíčové velmi dobré prostředí v rodině a pocit bezpečí a sounáležitosti, která nějak nahrazuje jeho chybějící empatii nebo emoční reaktivitu nebo jak to říct. Sám se nazývá prosociálním psychopatem.
https://neurocritic.blogspot.com/2013/11/confessions-of-prosocial-psychopath.html

Ono je to do značné míry možná i tak, že určitým lidem jde extrémně těžce vytvořit při dospívání podmínky, aby se z nich nestal nějaký zlý člověk. Minimálně slyšela jsem i takovou zcela jasnou psychiatrickou definici nešťastné dítě -> zlý člověk. (jsou nějaké studie o tom, že samozřejmě to jak člověk reaguje na nějaké špatné situace v mládí ovlivňují i jasně definované genetické predispozice - hezky to uměl ukázat dokument Genetic Me, který se zabýval mimo jiné i Fallonovým příkladem).
Můžeme si vzít že tohle chování je jistou mírou adaptace na okolí, pokud někdo zjistí, že je to výhodné a nemá zábrany, pokud je nějak ponouknut k tomu aby si tuhle cestu zvolil, tak si ji zvolí častěji. A někteří lidé naopak přežijí neuvěřitelné věci aniž by to na nich nechalo tyhlety následky.

Takže je to IMHO určitá míra predispozic, které směrují člověka k různým adaptačním scénářům a strategiím. V populaci se vyskytují jak strategie "holubiček", tak i "jestřábů" a jistým způsobem se navzájem drží v nějakém rovnovážném stavu. Z toho taky i vyplívá, že takoví lidé tu asi budou vždycky, pokud nedojde k nějakému cílenému důslednému odstraňování takových predispozic.

Navíc u potomků, není dobré zapomínat že mají jen náhodnou polovinu genetických informací svého rodiče, to co konkrétně dostanou a jak se to skloubí s tím co dostali od druhého rodiče je taky podstatné (mimoto tedy dost záleží, jestli dítě vyrůstá v psychopatické rodině, kombinuje se tam ještě efekt i výchovy).