V jeho věku jsem si myslel, že je to zkratka pro „zív-zív-zív“. Komiksy s „yawn“ přišly až o něco později. :)
V jeho věku jsem si myslel, že je to zkratka pro „zív-zív-zív“. Komiksy s „yawn“ přišly až o něco později. :)
V jeho věku jsem si myslel, že je to zkratka pro „zív-zív-zív“. Komiksy s „yawn“ přišly až o něco později. :)
6) Pisatelka jde koupit Báře brýle
Zcela pomíjíte možnost, že děvčata zamýšlí koupit brýlí několikero.
1) Bára je zamýšlenou majitelkou kupovaných brýlí
věta "jdu s Bárou kupovat brýle" má minimálně 8 významů, imho afaik inri
Jasne, stejne jako nerekneme Podej mi tvou ruku.
A když už nastane situace, ze by tam nějaké upřesnění, bude tam patřit "jí", "pro ni"´ nikdy "její". S kupovat se nikdy neváže přivlastňovací (zá)jméno, kupujeme si, kupujeme někomu, pro někoho – nikdy v obchodě nekupujeme moje, svoje, její, naše, dědovu, Bářiny… V češtině přivlastňovací jméno výslovně implikuje současné vlastnictví, nikoli budoucí. Takže jít s Bárou kupovat její brýle lze leda za nějakými vyděrači, co jí je vzali a musí si je od nich koupit zpátky – i když jsou pořád její.
Přesně tak, děkuji náčelníku atd. Zájmeno není potřeba, česká věta zní prostě "Jdu s Bárou kupovat brýle", jakékoli zájmeno je tady redundantní, a to "její" je vyložený anglismus. A jestli to tam někdo nevnímá, tak to je mi vážně líto, ale považoval bych to za ztrátu jazykocitu.
"Dcera jde Báře pomoci s nákupem brýlí, zatímco tuleň nese domovníkovi dýmku."
jo takhle, rozumím! V tomhle mají moje děti bohužel smůlu, ihned na ně křičím "přestaň s těmi odpornými interferencemi".
(napravoumíruuvedenícník: v nějaké luxusní publikaci na křídovém papíře by mi to taky vadilo, v SMSce od dcery nebo po jiných okounech mi to žíly nerve.)
V tom případě viz Micana, Bára si jde koupit brýle, jdu s ní. Jít si kupovat něco “svého” (její) místo “pro sebe” (pro ni) je prostě blbě.
Tedy: "Jdu Báře pomoci s nákupem brýlí."?
Micana: ano
Proč ale bazíruješ na tom zájmeno? Není tam potřeba, čeština prostě tím přivlastňováním nehýří tak jako angličtina. Komu jdou koupit brýle, to je celkem jasné ze slovosledu (asi by se to dalo zjistit testem - předložit větu pár lidem a zeptat se, komu si myslí, že se jdou kupovat brýle). Jinak pokud ho tam chceš mermomocí méít, tak bych napsala třeba "po škole jdeme s Bárou koupit pro ni brýle" (ale to bych se na zájmeno spíš vykašlala) , nebo "Bára si jde po škole koupit brýle a já jdu s ní".
A co jestli se sl. dcera bojí, že fotr se rozlítí nad jejím utrácením za zbytné luxusy nebo se zděsí, že si zase rozbila brýle (a jde nové kupovat s kamarádkou, nedbajíc rady rodičovské)? "Jdu s Bárou koupit pro ni brýle."?
"Ahoj po škole jdu s Bárou koupit jí brýle?" Nepřijde mi to o moc hezčí a taky to působí, jako že brýle nebude kupovat Bára, ale sl. dcera. To zájmeno tam prostě bude překážet vždycky. Není to tak, že pixy má za samozřejmé, že ty brýle nebudou pro dceru a zájmeno za zbytečné, ale dcera to neví, tak mu to radši píše? Jo a ještě ten vid - no ale ty holky přece ty brýle skutečně můžou jít jenom kupovat, třeba s tím i dopředu počítaj, že to bude těžký. Ale to už je na mě fakt moc, takovéto nuance.
Koupit jí brýle, koupit pro ni brýle, ... Její ty brýle budou, až je opravdu koupí, takže jde spíš o faktickej než stylistickej zádrhel. Já bych to takhle nikam nepustila a hnidopišské mi to nepřijde.
Mně to hnidopišské nepřijde, protože "její brýle" předpokládá, že Bára ty brýle již vlastní. Je to stylistická chyba, při redigování letělo by okamžitě.
("...koupit jí brýle" by asi bylo stylisticky učesanější, ale jako přijde mi to hnodopišské)
Promiňte, pořád tomu nerozumím a nedá mi to pokoj. Teda, ta věta neni hezká, ale jak by měla sl. dcera říct, že jde kupovat s Bárou nové brýle, zároveň zdůraznit, že jde o brýle Bářiny a ne její a ještě to mít hezky česky?
To je tak hluboká nuance, že ji nevidím, ani když čtu knížky více než 30+ let.
By takovou radu hodila na mou hlavu.
Jj, taky si myslim, ze mel Eisner pravdu s tim, ze Cech nemuze rict nic jineho, nez brejle.
Tak proc to dite neopravite? Muzete snad podat svou pomocnou ruku, ne? :)
Můj šestiletý syn zase dělá "z-z-z", když předstírá spánek, doba je holt zlá.
Z úplně jiného soudku. Dnes mi dcera (13) poslala SMS: "Ahoj po škole jdu s Bárou kupovat její nové brýle…" To je taková hluboká tichá bolest, nuance tak hluboko, že se jí to ani nemůžu snažit vysvětlit. Tohle řekne Američan, co umí dost dobře česky, ale tohle ještě tak dalších dvacet let nepobere. To je holt tak, když dítě místo knížek čte akorát titulky pod anglickýma videama…
