Mno, já sice nekladu mezi sentimentalitu a kýč rovnítko, ale dejme tomu,
ale tohle vlákno začalo od toho, že Šrajerovi vadí, že to ostatním kritikům na rozdíl od něj nevadí (to byla tedy řeč o Koljovi).
Jinak Zemeckis je takhle maloburžoazně sentimentální snad vždycky, u mladého Svěráka to byl kalkul (já bláhovec jsem si myslel, že když po návratu z Hollywoodu hlásil "Obecná škola nevyhrála, protože ji Američani nepochopili; další film natočím tak, aby Oscara dostal", že je to fór a ten "film pro Američany" byl Akumulátor 1); a Amélie byla tak fantaskní, že to pro mě nepadalo na váhu.
Ze společenskopolitického hlediska je IMHO zločin těchhle filmů v tom, že jsou laskavé, což je v rozporu s angažovanou apokalyptickou pochmurností ctihodného Jorga z Burgosu, neboli
True art is angsty
Kolja, Forrest Gump a Amélie.
Teda nevím, jaké to má společenskopolitické souvislosti, ale jsou to všechno filmy balancující na hraně kýče a to imho kritikům vadí nejvíc.
Lol. Pokud vím, postavili jste si tyhle zdi oba.
Nojo, ale kdo to ma delat, kdyz ti mamlasove z a2alarm — do jejichz spadove oblasti tyhle souvislosti prinalezi — na to dlabou?
Filův problém ovšem spočítá v tom, že zařazuje filmy pořád do těch samých souvislostí.
Třeba proto, že to někoho zajímá, někdo si to rád přečte, bude s tím polemizovat, ukáže mu to jiný způsob, jak o tom uvažovat, zařadí mu to film do nových souvislostí... Vždyť právě o tom komentářové a názorové sekce médií jsou.
Prosím tě, Dane, nebuď taková zapšklá buzna.
Ovšemže vznikají v určité době jako výtvory lidí s určitými názory a že se to může (hádal bych se ale, že musí) promítnout do výsledku; ale proč je to potřeba rozebírat a analyzovat? Nebo přesněji: k čemu, k jakému účelu je to potřeba, a k jakému ne?
Já zažil devadesátky a jsem intenzivně alergický na mudrlanty tvého typu.
Samozřejmě, že filmy je potřeba zařazovat do společenskopolitických souvislostí, vznikají v nějaké době, tvoří je lidé s nějakými názory a tyhle věci se do toho promítají - je proto potřeba je rozebírat a analyzovat.
Jestli to nebude tím, že ocs myslí spíš recenzi než kritickou analýzu - to že se v tom dneska nedělá rozdíl není jeho chyba. Když chci zjistit, jestli je nový film pro mě anebo ne, je pro mě skutečně nejužitečnější "koštér se stejnou chutí".
Jinak, autory Filova druhu nepočítám za "filmové kritiky" právě pro tu jejich ideologičnost: nezajímá je film jako takový, ale jeho "zařazení do společenskopolitických souvislostí". Zažil jsem ještě "socík", jsem na to intenzivně alergický. Kromě toho, podobně hlubokomyslné analýzy si dokážu vymyslet sám, dokonce z různých úhlů pohledu; vždycky na míru závěrů, které chci právě dokázat.
Jo a mimochodem, proč bych měl potřebovat vědět "komu věřit a komu ne"? Co v téhle souvislosti znamená "věřit kritikovi" (mimo právě toho ocsova "věřit, že máme stejný vkus")?
Dle očekávání nepochopils.
Tak zrovna tohle mne vskutku nezajímá ani docela málo. Zajímají mne nové pohledy na věc, které mohu objevit já pro sebe; ale je mi děsně jedno, jak to vidí fanoušek toho či onoho, jímž náhodou zrovna nejsem.
A z knížky se dozvíš, jak s film líbí člověku který na rozdíl od tebe zná/nezná předlohu, nebo je/nneí fanouškem celého franchise a tak?
Chci-li vidět věci z jiného pohledu, nepřečtu si filmovou recensi, ale knížku.
Tak záleží n tom jestli chceš vědět čistě jen na jaký film koukat/nekoukat, nebo jestli chceš vidět věci y jinýho úhlu pohledu.
Cože. Zkus si to převést třeba na „koštéra, jemuž všechna vína chutnají stejně jako mně“, a snad Ti bude jasné, jakou napsals strašlivou pitomost
Jo, to na tebe přesně sedí. Ohrada s vysokou zdí, ze které se nevylézá.
(Kdybych někdy narazil na kritika, který všechny filmy vidí stejně jako já, přestal bych číst ty ostatní, protože bych je k ničemu nepotřeboval — informace od tohoto by mi v takovém případě úplně stačily k rozhodnutí, který film vidět chci, a kterému se naopak hodlám vyhnout.)
Jak se pozná, komu věřit a komu ne?
Kdybych někdy narazil na kritika, který všechny filmy vidí stejně jako já, přestal bych ho číst.
