Můj problém tím pádem není matematický už ani z části, takže díky všem za trpělivost, a já jdu stavět něco dalšího.
Dík, je to hezky vidět. Trošku letí i těch 20 V. Dělá se mi podezření, že těch 5, 10, 15 a 20V - které jsou ve skutečnosti 1,25, 2,5 3,75 a 5 V - jsou body nějakého trimmingu při výrobě.
Přijatelná chyba je pro mě kolem 0,25 mV.
Ok, jsem zvědav, ale obávám se, že už z toho nic nevymáčknem.
(Těch 5 V je jeden z problémů - ze všech stran to vypadá jako chyba měření, ale měřil jsem to min. pětkrát, vychází to konzistentně takhle blbě. Nevím proč.
Typická chyba měření/zpracování je vidět třeba u 11 V - zvlnění je způsobeno tím, že se snažím ručně odečíst teplotu z prostředků kvantizačních hladin napětí ADC, a do těch prostředků se trefuju trochu blbě, mj. proto, že kvantizační hladiny jsou často na krajích zašumělé. Antialiasing kladivem.)
& takhle vypadaji odchylky ("chyby") v napetove ose. zajimave, ze nejvic to ulitava pri 5, 10, 15V :-)
mohl bych tem datum pri 5, 10, 15V dat mensi vahu (nebo je rovnou vyhodit) & pak by to vypadalo mnohem snesitelneji.
nic diametralne lepsiho z toho nevyleze (rovnice ma 10 parametru, urceno bayesem).
na svisle ose odchylky namerenych hodnot od fitovanych (od -1 do +2, strendi cca 0.7)
problem jsou asi ty "vlnky" v napetove souradnici
coz je bud chybou mereni nabo nejaky jiny artefakt.
jak velka je prijatelna chyba te vystupni hodnoty?
no & v cem je problem? vzdyt jsou to pekne vypadajici zavislosti ( az na par vyjimek, napr. 4V, 5V. ale taky je potreba zohlednit chybu mereni).
ja to prozenu svym 2D optimalizatorem & uvidim
Původní dotaz je už neplatný.
Šlo o to, že mám převodník, který má velkou závislost na teplotě, já jsem tu závislost změřil pro několik napětí, a myslel jsem, že z toho udělám funkci pro všechna napětí. No akosi se ukázalo, že to moc nejde, tak jsem vzal jen měření pro nejnižší a nejvyšší napětí. Jenže to mělo příliš velkou chybu pro napětí uprostřed. Pak udělal DadB excelové kouzlo, které mělo chybu poloviční, jenže to je pro mě furt moc.
Dospěl jsem k přesvědčení, že závislost je rozložená nějak prapodivně a
změřil jsem ji pro každý celý volt. Od tohoto kroku tu jsem OT a přetékám do klubu Nadáváme na Analog Devices.
Pane Wronski, pošlete odkaz na původní dotaz nebo mi jej pošlete do pošty. Na tyhlencty AD převody a měření teploty sice nejsem asi ten správný matematik, ale kdysi jsem pro to vyvíjel software.
Šlo, viz ty holonomický. Ale o něco zas můžeš přijít, nejproblematčtější operace je skládání funkcí.
Tak, tak, historickou praxí danej výčet. Rozumná třída jsou v tomhle ohledu holonomický funkce, viz wiki.
Mám dojem, že to "nejde zintegrovat" se někdy řeší tak, že se zavede nová funkce, třeba sinus-integrál Si(x).
V souvislosti s tím jsem si říkal, jestli by třeba nebylo možné nadefinovat takovou množinu funkcí (plus jejich kombinací) aby byla uzavřená na operaci integrování - tj. žádná další funkce by nebyla potřeba, výsledek by vždy šel vyjádřit. Asi ne, co?
Ačkoli kdybych se třeba omezil jen na funkci ax^n, a sčítání, tak to je množina "uzavřená" na integrování...
Ceska wiki naznacuje, ze je to dane "rozhodnutim Strany".
Jak se vlastne pozna elementarni funkce? Proc neni erf(.) elementarni funkce?
Zrovna dneska k tomu tematu figlu [a generujicich polynomu] vysel novej
3B1B
Já v prváku udělal podle Bronsteina ty racionální funkce a transcendentní funkce a ani ty ne kompletně. Už jsem nestih Rischovu dif. rovnici pro exponenciely a narychlo tam sesmolil jen případ, kdy u těch exponenciel jsou konstantní koeficienty. A celý jen nad racionálníma číslama. Jsou tam fakt mraky implementačních problémů, třeba zjistit, že e^(2x) a e^(3x) jsou algebraicky závislý a jako generátor si máš vzít e^x (a mnoho dalších).
(mysleno lomenne polynomy)
