Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteratura

Spravuje:

ixi



Reklama



nevim nazev/nevim autora/moc si z deje nepamatuju - ale rozhodne to bylo hezky! (a tak patram)


***stale patram - zakladni indicie:***
- ruskej (sovetskej) autor
- napsany desne davno (tipuju 50. leta minulyho stoleti)
- dej: kluk zavodne plave a furt se snazi srazit cas o kazdickou pikosekundu
- plaval motylkem (coz sem povazovala za nazev knizky ale to vyhleda jenom motylka od charriera)
***vyreseno!!!:*** (rajevskij - sportovec)

dale tu maj aktivni patracku:
- ajgor
- chipushit
- joachim

Dík, je to tam!
Turambar Túrin, dagnir Glaurunga 
z části mi to připomíná něco od Jenny Nowak. O Vladu Narážeči má sérku, ale nemám načteno (celé).
Já se trochu stydím pátrat po takhle pokleslé literatuře, ale google mlčí a mně to nějak nedá spát:

Plot: dívka vychovávaná upírem (snad přímo Vlad Narážeč osobně, ale jistá si nejsem) si má vzít nějakého prince čico (upír se snaží chovat civilizovaně k děvčeti i partii, pamatuju si kupříkladu, že překládá jídlo po talíři, aby nápadníkovic nepojali podezření). Děvče zjistí, že nápadník má (tuším staršího) bratra, který je postižený, má něco s půlkou obličeje (a tělem taky), nicméně děvče se zakouká do toho postiženého a vydupe si, že si vezme jeho. Happyend, svatba, svatební noc, ženich se ptá nevěsty, zda se jí líbilo a nebolelo, ona odpovídá, že to bylo divné, protože to nebolelo (má zkušenosti, až tak daleko upíří ohledy nesahaly), upír zalízá někam hibernovat.

Půjčeno nejspíš z pražské knihovny někdy tak před patnácti lety.

Dík.
 
(Myslel jsem to tedy tak, že "tato dvojice termínů se skoro nepoužívá".)
(To označení jsem neslyšel, ale používá se to stále. Když cituješ Bibli, Aristotela, Tomáše Akvinského, Božskou komedii atd., tak cituješ prvním způsobem.)
Kdysi jsem četl text (skriptum?), v němž byly bibliografické citace rozděleny na organické (typ kniha/kapitola/verš) a tektonické (typ vydání/svazek/strana). Přišlo mi to jako užitečné dělení, ale zdá se mi teď, že se to v praxi skoro vůbec nepoužívá. Netušíte, kde jsem to tenkrát mohl číst?
 
Já to hledal v Experimentu člověk a nenašel - a ono stačilo sáhnout o knížku vedle. :o)
vlad_ petaklic mi rozesněžil textik  vtipný textík
nejlepší byly stejně pozemšťané a mimozemšťané a experiment člověk, pak to začalo jít z kopce...
Nehledat! Už jsem na to padnul: Kupte si Knihu od Berthera! y antologie Návrat na planetu Zemi (1985).
 
vlad_ petaklic mi rozesněžil textik  vtipný textík
jo, tu antologii mám, teď si ale nejsem jist která to je, možná roboti a androidi, mrknu se doma...
Leknin jen cvok se diví leknínu na hladině  když jej tam sám dal
Poznal, ale taky si nepamatuju název.
Hledám
Sci-fi povídka (asi) z nějaké antologie; mlhavý pocit, že od českého autora, snad někdy z osmdesátek. Děj v neupřesněné blízké budoucnosti kdy začne frčet fenomén jedné knihy, každý ji chce mít a každý o ni mluví. Hlavní hrdina nechce být jako každý v davu a kníhu si nekoupí, ale jeho manželka ano a každý večer do ní civí, je úplně mimo sebe a nereaguje. Nakonec to hrdina nevydrží, koupí si svoji knihu, otevře ji - a uvidí jen oči. Nejdřív nechápe, co to má znamenat, kouká na ty oči, oči koukají na něj, ale pak se "začte" a zničehonic dostane do světa úžasných vizí, které však skončí nějakým nepříjemným flashbackem a on se probere. Pozdějí zjistí, že někteří jeho známí, co si knihu koupili, záhadně mizí (nebo možná nemizí, ale jsou pak nějak "divní", vygumovaní).
Pointa povídky je v tom, že to vlastně není kniha, ale zařízení, jehož prostřednictvím vstupuje vláda (nebo nějaká její tajná policie) do mysli čtenářů a odhaluje předem jejich případné protistátní myšlenky a sklony.
Poznal by to podle mého zmateného popisu?
 
neprihlaseny_OC  
Myslím, že to nejspíše bude „The Complete Book of Magic and Witchcraft“ od Kathryn Paulsen, a není tam „shit“, nýbrž „cheese“.
do pana de Sade jste se koukal? (Ale nevím.)
Nevíte někdo, co je to za knihu?
 
Lukas63 Je to se mnou těžký. 
Děkuji, jste dobrý člověk.
Pro porovnání překlad Ivana Bureše:

Opilost pravá jak škodí, tak strojená baviti bude ;
jazyku potměšilému o slova klopýtat dej,
aby se mohlo zdát, že v přílišném pití je důvod,
že se teď bujněji chováš, užíváš smělejších slov.
Možná toto:

Název
Umění milovat a nemilovat
Autor
Publius Ovidius Naso ; přeložila Dana Svobodová ; ilustroval Zdeněk Netopil
Překladatel
Svobodová, Dana
Ilustrátor
Netopil, Zdeněk
Vydání
V nakladatelství Leda vydání v tomto překladu první
Místo vydání
Voznice
Země vydání
Česko
Nakladatel
Leda
Rok vydání
2020
Rozsah
281 stran
Lukas63 Je to se mnou těžký. 
Brýden, z čeho je tohle?
 
Jo, to jsem neřekl, že to mělo tyhlety divný ilustrace. Nechtělo se mi hledat slova na jejich popis. Ale koukám, že tam byla socha Davida a o pár stránek portrét Lenina, nikoli socha Lenina, jak mi říkala moje stará paměťová stopa.