Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

paperwhite

Goodreads (EL, Arnošt, jdk).

FAQ:

Jak je možné, že Přebral čte tak rychle?
Ne, jedna kniha u vany, jedna u postele, jedna na záchodě, jedna v batohu na cestu do práce, a kdž to bereš tak nějak průběžne, tak jich bývá rozečtených víc najednou.


To jsem právě taky zjistil, ale už jsem do toho nechtěl rejpat :)

No tak dejte pak vědět. Taky bych si něco přečetl a do těch Hannibalů se mi nějak nechce.
JVjr Dobrý den, servere Oko-une,  tak jste mě konečně dostali
Za socíku vyšla Kvalitní vražda (1971) a Městečko v Německu (1974).
Fakt to si to s něčím pletu, já myslel že to vyšlo za socíku a jen se to nedalo sehnat. Seriál je dokonalej, sjel jsem ho přes víkend.
JVjr Dobrý den, servere Oko-une,  tak jste mě konečně dostali
Ale tohle je první vydání. (Fun fact: na začátku devadesátek to anoncoval vydavatel Špióna, který se vrátil z chladu pod pozoruhodným titulem "Dívka jako tambor švarný", ale pak toho na něj bylo moc.) Za upozornění na seriál díky; je to fakt z nejlepších le Carréů a do filmu s Keatonovou a Kinskim se prostě nemohl vejít.
schkRaabal Shiloh isn’t haunted—men are haunted.  Shiloh doesn’t care.
Právě jsem zjistil, že Thomas Harris fskutečnosti napsal a vydal novou knihu v r. 2019, o které jsem nevěděl, takže jich má šest a já jednu nečet. Kurvafix.

Ale vypadá to dobře, asi si ji přečtu.

Já si povídky pamatuju dost blbě obecně, bez ohledu na kvalitu, ale nepřestává mě fascinovat Dusza ordynarna... - to je freudiánský majstrštyk.
(Větrník jsem vlastně taky četl, ale pamatuju si jen pár motivů.)
Děkuji, no, to jsme četli to samý spíš, jsem v těch sebraných spisech kousek za půlkou. Zbejvá mi Větrník, Humoreska, Vilém Rozkoč, Řešany a nějaké knihy povídek. V třetím dvoře jsem přečetl, ale nezaujalo mě to natolik, abych si z toho byť jen zapamatoval o čem to bylo, tak to asi zapadlo odůvodněně. Stejně tak mi i z vesměs zajímavých povídek, co jsem stihnul, bohužel utkvěla v paměti jediná: Znovu a lépe.
Reakce na | Vlákno  
ech, zapomněl jsem na
*) (Volnou asociací připomnělo mi to Arbese, Štrajchpudlíky - tam je zjevně od začátku pomaloučku budovaná rodinná pointa, která by si asi ve své grandiosnosti nijak nezadala s kakaovou skvrnou velikosti mexického dolaru, kdyby to byl Arbes býval dopsal...)
pěkně ublognuto, ok. Já mám podobně bohaté, košaté texty rád, a fascinuje mě, jak bravurně se KMČCh umí pohybovat víceméně ve všech rejstřících (a prostředích), od spisovna přes nářečí k argotu - to se prostě pozná člověk, který umí poslouchat a pozorovat, a to novinářské východisko se nezapře (odtud možná i ta základní pozice vůči popisovanému, a ne nadarmo je KMČCh uváděn jako hlavní představitel českého naturalismu).
Tím wtf makábrem u Jindrů jsem myslel hlavně ten závěr, to už jsem si i já říkal, že autor možná trochu tlačí na pilu *)
Jinak asi ho máš už načteného víc než já, četl jsem Turbinu (tu jsem mimochodem nedokázal odložit a přečetl ji na jeden zátah), Vondrejce, Jindry, Léna, pak všelijaké povídky (vesměs imho zajímavé), dalšího nic. Koukám, že kromě Viléma Rozkoče a Řešan, do kterých se mi moc nechce, protože prý k stáru přece jen krapet vyměknul a zesmířlivěl, má ještě raný román Ve třetím dvoře, zjevně úplně zapadlý.
Jo, Lén se myslím trochu vymyká, asi hlavně tím, že je přístupnější, ale taky je to podle mě hodně silná kniha.
Dadel Respect my authoritah! 
To jsem měl v Kulturním deníku taky. Samozřejmě jsem to nečetl.
 
Kašpar Lén mstitel, myslím, na rozdíl od všech jmenovaných, vůbec není legrace.
Bobes Hlavně se neser do Mandely!  Deset hůlek /\||w\/|//
Fíha! Karel Matěj Čapek-Chod a jeho Kašpar Lén mstitel byl jeden z mých dvou povinných referátů na gymnáziu. Přečetl, neudržel, byl moc rád, že mohl referát opsat a nějak odpřednášet. Myslím, že jsem při přednesu i nějak zvýrazňoval nějaké sociální cítění či co. Ale bylo mi šestnáct, co čekat. Na druhou stranu Stařec a moře v osmnácti nedopadlo líp.

Takže když si to člověk přečte v pokročilejším věku, stojí to za to?
Micana Tady bude do prdele hygge.  .
Já si to snad přečtu. Četla jsem od něj kdysi jenom Turbinu, a teda čubrněla jsem, jak je to úplně jiné, než jsem si představovala z toho, co nám na gymplu diktovali do nudných zápisků. Strašně zajímavě divná kniha.
Ten nadhledovitej, neosobní přístup je na tom asi nejfascinujícnější. On věnuje svému mrtvému synovi román o otci a synovi, ve kterém jsou si otec se synem soky, dějou se tam strašný válečný tragédie a mrzačení, k tomu ten úplnej konec, no a přitom z toho má člověk stejně polovinu času dojem, že čte humory.
Na pováženou: myslím, že ten pán měl hrozně velkou hlavu a když to člověk čte, tak z toho má taky velkou hlavu, asi to explikovat nedokážu. Wtf je to všechno, ale Turbina je skutečně sevřená a silná, tak to z toho asi tolik nečouhá, no a Jindrové, vidíte, ty mi přišli skoro roztomilý, fatalismem asi Vondrejce překonávají, makabrositu jsem naopak nepocítil (je imho dobře schovaná za autorův nadhledovitej, neosobní přístup), ve Vondrejcovi je jí dost.

Čtu šestým rokem postupně KMČCh Sebrané spisy od Borového, a ty začínají takovou asi novelou Nejzápadnější Slovan o třech kapitolách - romantické, realistické(?) a naturalistické: z tajemné šlechtičny z malostranského paláce se postupně stane dcera hradláře, nebo někdo takový, odněkud zpoza Domažlic a celé se to posouvá od patosu ke grotesknosti. No, ale asi na 100 stránkách a jenom jedním směrem. A teďka ten Vondrejc se na té křivce pohybuje nahoru dolů tam i zpět a na 800 stránkách a je to šílená jízda, mj. proto jsem tedy použil termín tour de force, neboť to evokuje Tour de France, to je myslím taky jízda. V druhé čtvrtině knihy, jak je na 120 stránkách popsaný jeden večer v hospodě, to jsem si říkal, kam jsem se to dostal a co mě ještě čeká a pak už to byla víceméně jedna pamětihodnost za druhou.

Ale ten začátek (večer s Hanáky a vzpomínky na pobyt a milostné peripetie na Moravě) a vůbec ten styl, jakým on většinou píše opravdu je těžkej. Šroubovanost jste si tedy vyprosil, s těma rejstříkama je to jistě jak říkáte - místy se to čte úplně snadno, ale často, zvlášť když člověk ještě není zvyklej, vůbec ne. Nevím teda, ale myslím si, že trochu archaisoval, přitom po sto letech je to samo už trochu archaický. Používá každou chvíli pěkný, ale divný, opisný přirovnání, tak chvíli trvá přijít na to, o čem mluví, nebo co se to děje. Ten lexikón, to je pořád osuhlý, výtržný, pořád něco německy, latinsky, francouzsky (tyhle starý vydání mají vysvětlivky jenom u nejstrašnějších jidišů a sudetštin, jinak se to douč, nevzdělaný čtenáři)... No ale je to krásné, wtz.
Reakce na | Vlákno  
tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  dát nám všem čipy
Sheila Fitzpatrick - Daily Stalinism
Určité aspekty sovětské kultury jsou v této knize zachycené pěkně, zvláště co se týče samotného fungování Strany a jejích patronských vztahů. Kupříkladu mě nenapadlo explicitně přemýšlet o tom, že stachanovci měli explicitní politickou podporu, která jim umožňovala stát se stachanovci, a naopak že pak jejich patron z jejich úspěchu těžil. Je zajímavé i pojednání o stalinské ekonomice, respektive co všechno bylo legální či tolerováno, a jak stalinismu navzdory bujel černý trh. Sheila Fitzpatricková má i na anglofonního autora pozoruhodné parciální vhledy do psychologie a kultury určitých aspektů komunismu (například intelektuálové byli ve 30. letech těžce protéžováni, jak se vyrovnali s tím, že měli hromadu věcí, když průměrný dělník neměl nic? Kromě nízkých pohnutek třeba i tím, že to bylo státní, oni přeci neměli nábytek, ten zapůjčil stát). V té kulturní oblasti je naopak knížka celkově poněkud slabší, což je nevyhnutelnost velmi odlišného kulturního kontextu od autorčina, byť je stále solidní. Také bych knize vyčetl, že ačkoliv uvede knihu popisem naprosto děsivých sociálních poměrů, jsou docela krátké, a následuje subjektivně asi tak trojnásobné pojednání o kulturních oslavách, o polárnících, jak si stachanovci a intelektuálové žili dobře atd.

Ale celkově zajímavý počin. Bonusové bodíky za naturelistický přebal.

 
prosím explikujte 'na pováženou', imho Vondrejc není tak sevřený a silný jako Turbina a není tak fatalisticky makabrózně wtf jako Jindrové - možná je to tím, že má dost složitou genezi, původně vznikal jako samostatné novely (jestli si dobře pamatuju, bylo jich pět), teprve pak to KMČCh spojil do jediného románu. A imho je to majstrštyk (tour de force budiž přiléhavý výraz) - ty závěrečné scény předsmrtného blouznění, to snad v české literatuře nemá obdoby.
Ale teda šroubovanost bych si u KMČCh vyprosil, on prostě uměl česky a jel ve všech rejstřících, varhany hadr.
Imho je KMČCh těžce nedoceněný autor - spolu se Šlejharem a Jar. Havlíčkem pro mne jedna z klíčových postav české prózy.
dočteno
Karel Matěj Čapek-Chod - Antonín Vondrejc, příběhové básníka

Už jsem nějaké KMČCh romány přečetl a vždycky je to na pováženou, ale toto je už hodně šílené. Až na pár hluchých míst na těch 600-800 stranách, tak je to úplný autorovo tour de force, takže stálo za to přečkat těch prvních asi tak 100 stran, který trvá zvyknout si na šroubovanost a ještě se na nich mluví hanácky. Teď bych měl přemejšlet nebo číst, co to mělo celé znamenat.
 
Přebral Toto zcela potvrzuje  můj politický názor.
M. Tauberová: Lidové kroje, 1. díl, Čechy
Kolegyně vydala souhrn známých informací o českých lidových krojích, zásadní složkou knihy jsou kvalitně udělané fotografie jednotlivých součástí a celků z fondů Národního muzea.

 
Špatně... jako na okounu? Co si to, osobo?!