Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteraturaOdpad

Spravují:

stromovous,
captainn,
Přebral



Reklama



PhotobucketPřebral slíbil: "Jestli mne budeš žalovat, napíšu o spiknutí Cthulhu a katolíků dobrodružnou knížku!"
... a tím to všechno začalo...

Jan Žižka, mladý katolický kněz východního ritu odchovaný za komunismu starým liberálním farářem Houfarem, poskytne poslední pomazání bývalému námořníkovi Čs. paroplavby. Muž je na pokraji šílenství díky hrozivým událostem, které prožil na svých cestách k jižnímu pólu a ani u zpovědi mu neřekne vše, jen naznačí některé hrůzné věci a poprosí ho, aby zničil tajmenou sošku, kterou si z jižních moří přivezl.
Žižka je ještě téhož večera kontaktován pány Jiřím a Josefem, kteří jsou evidentní homosexuální sadomasochističtí zoofilové, a představí se mu jako zástupci Svaté Inkvizice. Vyptají se ho na onoho námořníka, ale naivní Žižka se cítí být vázán zpovědním tajemstvím a řekne jim jen málo. Inkvizitoři mu vágně pohrozí a odejdou.
Ráno je námořníkův hrob znesvěcen, jako by tam někdo něco hledal. Žižkovi to vrtá hlavou a obrátí se na biskupa, ale je mu doproučeno, aby držel hubu a na všechno zapomněl. Přitom se ale prokecne ohledně té sošky a pánové Jiří a Josef se ho pokusí zlikvidovat - přivážou ho ke krucifixu, zapálí mu faru a sošku si odnesou.
Na poslední chvíli ho zachrání mladá pohledná feministka Uschi, námořníkova neteř žijící t.č. v Hannoveru. Právě jiskření mezi knězem, který je přitom liberál a teoreticky se smí ženit, a sličnou sufražetkou, která se kdysi zařekla, že nepůjde do trvalého svazku, prosvětlí mnohé další scény.
Uschi se přijela rozloučit se strýčkem a když zjistí, co se Žižkovi stalo, nabídne mu, že jej ukryje u strýčkových přátel v přístavu u nich doma a tam snad najde odpovědi na své otázky. Na hranicích jsou ale zadrženi a následuje dramatická honička přes lesy a ledovcem pokryté hřebeny Krušných hor. Ani v Německu to ale nemají snadné, Vatikán zmanipuluje tisk a ten představí Jana Žižku jako starého dobrotivého kněze, kterého oni - ve skutečnosti anarchističtí recidivisté - upálili.
Krom toho jsou jim stále na stopě Josef a Jiří. Žižku dostihnou na Brockenu, kde se s nimi utká, jeden ze zabijáků se ale následkem zranění promění v něco neskutečně ohavného, jakéhosi rybočlověka. Žižka ho dočasně porazí díky tajemné modlitbě, kterou ho kdysi naučil jeho mentor, a z ryby vymlátí (/"Milosrdenství? Ano, tumáš milosrdenství!" křičel Žižka, udeřil do ho do skřelí a rozplakal se./), že je posílá přímo Vatikán, pak ale musejí prchnout, neb druhý zabiják se vrací s posilami. V Hannoveru se uprchlá dvojice spřátelí s větry ošlehaným kapitánem Wagnerem, který je ošlehaným mořským vlkem a svými námořnickými historkami jim všechno spíš zamotá. Rozhodnou se doplout do Říma a tam hledat vysvětlení v tajemných vatikánských archivech. Pod svícnem je ostatně největší tma. Skutečně tam najdou dokumenty objasňující, že církev je ve spolku s jakýmisi nezemskými démony a řada krvavých událostí, na kterých se podílela, včetně upalování čarodějnic a holocaustu, byla svéráznou formou oběti těmto bytostem.
Žižka je však dekonspirován starým přítelem - knězem, který jej vychovával a který měl být už dávno mrtvý! - je unesen a na nařízení samotného papeže se jej rozhodnou proměnit v rybočlověka a vymýt mu mozek. Za tím účelem ho odvezou na sovu hlavní základnu, tajemný ostrov v jižním Atlantiku, kterému říkají "Pravý Řím" a kde se pod patronací slizkých jezovitů připravují na přivolání konce světa. Shodou okolností je to za týden.
Žižka zde uvidí hrozné věci a leccos pochopí, i když téměř zešílí. Na poslední chvíli ho zachrání Uschi a Wagner, kterým se ho podařilo nalézt díky pomoci mezinárodního námořnického bratrstva.
Pomocí náloží semtexu silně poškodí celou svatyni a to papeže přinutí pokusit se o vyvolávací rituál, i když hvězdy ještě nejsou na svém místě. Vynoří se strašná mimozemská obluda s chobotnicí místo hlavy, pozře kněžoury a jde se brodit k pevnině. Odvážný Wagner do ní narazí lodí (což rozhodně není vykradené, konzultujte mého právníka), ale díky uvolněné psychické energii kvůli tomu zemře. Obluda se rozplyne a zmizí, Žižka a Uschi jsou sami na neovladatelné lodi, kterou ale mořské proudy spolehlivě ženou k Evropě, a mají tak spoustu času na sebe.


Komprese by Londo

captainn to houká kápo  sýček
Německy určitě.
ken_tek machine.Unexpectedly,I'd invented a time  - Alan Moore
Ale jinak samozrejme mnohokrat.
 
ken_tek machine.Unexpectedly,I'd invented a time  - Alan Moore
A "Ljubjanka" se pise myslim ve skutecnosti "Lubjanka":]
 
Přebral It takes an idiot to do cool things.  That's why it's cool.
(Ha! A hend vidím, že jednou píše propiskou a podruhé třískou namočenou v oleji. Běda mi!)
 
Šnek vztahovačnej alternativní  pošuk
Přebral: !4
 
Přebral It takes an idiot to do cool things.  That's why it's cool.
První náčrt Reportáže psané na oplatce
14. května
Alespoň doufám, že jsem datum odhadl správně. Byl jsem delší dobu v bezvědomí a ke psaní deníku jsem se odhodlal teprve dnes. Nevím, bude-li to k něčemu dobré, ale snad mi to alespoň pomůže udržet si zdravý rozum.
Sedím teď v těsné kobce v podpalubí nějaké velké lodi, která pluje jižním směrem. Připoutali mne ke zrezlému potrubí páchnoucímu starým olejem, od holé země mne chrání jen slabá vrstva zmuchlaných a potrhaných papírových obalů a kousavých drobků. Přede mnou tu zřejmě byly uskladněny hostie putující z vatikánských pekáren do kostelů po celém světě. Alespoň mám na co psát.
Světlo je slabé, jen malé okénko ve výšce mi občas dopřeje trochu slunečního svitu. Díky, Pane, alespoň za něj.
Musím přestat. Přicházejí.

15. května
Včera se na mne poprvé přišli podívat. Nespatřil jsem jejich obličeje zakryté kajícnickou kápí v nezvyklé brčálové barvě, ale jsem si jistý, že jeden z nich byl...
Ne, i tahle tříska namočená v oleji se to zdráhá napsat.
Surově mne zbili, ale alespoň mi také přinesli trochu jídla. Starý, plesnivý chléb a trochu kyselé rybí pomazánky.
Kdysi jsem míval ryby rád.

16.května
Jak dlouho může ta cesta trvat?
Pane, dej mi sílu. Snad bude lépe se místo psaní deníku modlit.

18.května
Cítím, jak slábnu. Jídlo mi nosí pravidelně a je podstatně horší, než bývalo v kriminálu. Mezi vnitřní a vnější stěnou lodního trupu už druhou noc něco tiše skřípe, jako kdyby v dálce někdo přejížděl nehty po černé tabuli.

19.května
Skřípání zesílilo, nemohu spát. Je to snad záměr? Snaží se mne snad pomalu zlomit? Slyšel jsem o člověku, který si v Ljubljance nakreslil uhlem falešné oči na oční víčka, aby v takové situaci mohl spát. Zkusil jsem to, ale kdo ví, jak to dopadlo, nikdy jsem nebyl zdatný kreslíř a málem jsem se přitom připravil propisovací tužkou o oko.
Dnes mi konečně zase donesli jídlo. Je hnusné, ryby už nemohu ani cítit. Snaží se mi snad znechutit i samotné symboly křesťanství?
Takhle nemohu přemýšlet. Ne.

20.května
Tužka je má záchrana. Dokud mohu zaměstnávat svou mysl, jsem svobodný. Platilo to v Leopoldově a platí to i tady.
Snad bych měl sepsat, co se přihodilo ve Vatikánu po mém setkání s otcem Houfarem. Otcem Houfarem...byl-li to skutečně on a ne nějaké dílo Zlého. Skutečný otec Houfar byl dobrý člověk, sotva by mne pod záminkou našeho dávného a pevného přátelství nalákal do pasti. Ale jen, co jsme odešli do jeho mnišské cely, kde mi slíbil všechno vysvětlit, jen, co jsem usedl na jeho květovné kanape a dal si čaj, pozbyl jsem vědomí. Poslední, co si pamatuji, je, jak můj přítel otevírá dveře a dovnitř vstupují dva členové Tovaryšstva Ježíšova s nabitými Steyry. A nechutný rybí zápach.
Trochu jsme změnili kurs, počasí se zřejmě zhoršilo. Včera v noci se vrátilo to skřípání. Zní to až nechutně organicky.

21.května
Přišla bouře, loď se zmítá na vlnách, už dvakrát jsem zvracel žaludeční šťávy. Zbytky jídla do sebe nemohu dostat, ve vlhkém dusném vzduchu se rychle kazía jen bych tím svou situaci zhoršil. Beztak cítím, že jsem nemocný.
Rouhavé myšlenky o původním významu symboliky ryby v křesťanství.

22.května
Mám pocit, jako bych v tom skřípání začal rozpoznávat melodii.
Znovu přišli kapucíni. Tentokrát mne nebili, donesli mi jídlo, ale ty čvachtavé zvuky, které vycházely zpod jejich kutan, to bylo snad ještě horší...

23.května
...a moře vydá své mrtvé. ...a moře vydá své mrtvé. Proč jen se mi tahle věta vrací v posledních dnech na mozek?
Ta píseň má slova. Přísahal bych, že jsem ten nápěv kdysi již zaslechl někde v kostele, ale slova jsou mi neznámá. Yi-yi-yi...Fthagn... co je to za řeč, ve kterém temném koutě Babylonu povstala?

24.května
Konečně jsme u břehu. Jdou si pro mne, už slyším, jak otevírají dveře... AAAAH!
 
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
Ztracená žena (kolektivní detektivní román) Kapitola první, v níž Valentin Katajev dává slovo hrdinovi naší záhadné historie. Kapitola druhá, v níž Anatolij Gladilin ztrpčuje hrdinův úděl za pomocí tajemné stařeny. Kapitola třetí, v níž Jurij Kazakov vmísí něžné výstřely do lyrického večera. Kapitola čtvrtá, v níž Lev Slavin zavírá do komory muže v nenápadném civilu. Kapitola pátá, v níž Vasilij Aksjonov dojemně líčí utrpení mladého Semikorovkina a tragickou lásku Inny Kareninové. Kapitola šestá, v níž ilja Zverev se zabývá životem a dílem Vl. Semina a těch druhých. Kapitola sedmá, v níž Fazil Iskander směle odhaluje imperialistické rejdy v hrdinové koupelně. Kapitola osmá, v níž Vladimír Vojnovič zneužívá ke své literární činnosti archívu bezpečnosti. Kapitola devátá, v níž Georgij Vladimov odvážně dospívá k radostně optimistickému ideovému závěru. Z ruského originálu Smeetsja tot, kto smetsja, vydaného na pokračování v časopise Nedelja, č. 18-26 z roku 1964 jako kolektivní humoristický detektivní román. Přeložili Jaroslav a Vlasta Tafelovi. Náklad 50.000 výtisků. Vyšlo v roce 1965 (anebo to tak z těch shluků čísel v tiráži vypadá).
 
To vyrobilo nějaké spisovatelské družstvo?
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
jenuje se to "Ztracena zena", vyslo to v roce 65 v Saturnu jako "kolektivni detektivni roman" a sehnat... tezko rict. antikvariaty..
 
DJ Slamák Kolme kättä ja kuusi penistä...  mä mutantti oon!
Má to název a dá se to někde sehnat?
"Stařena!"!!!
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
Ano.
 
DJ Slamák Kolme kättä ja kuusi penistä...  mä mutantti oon!
Hlasy!!!
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
jeste jeden uryvek ;)
Vasilčikov přistoupil po špičkách ke dveřím koupelny a pomalu je otevřel. Neviděl nic, osmělil se tedy a vešel dovnitř. Místnost byla prázdná a Vasilčikov už se chtěl vrátit, ale přece jen nahlédl do vany a zůstal jako solný sloup. Na dně vany ležela stařena a koulela očima.
"Stařena!" zvolal zděšeně a prchal z koupelny.
"A co má být?" řekl muž v nenápadném civilu a zvolna se obrátil. "To je jen maska. Ve skutečnosti je to Obersturmbbannfuhrer divize SS Tottenkopf baron von Kraft, všeobecně známý ve vyzvědačských kruzích pod jménem Starý Viking."
"Tomu nevěřím!" zvolal Vasilčikov hlasem Stanislavského a Němiroviče-Dančenka.
"Starý Vikingu, vaše kariéra je u konce," pravil muž v nenápadném civilu hlasem z nerezu.
Stařena stála ve dveřích. Byla to táž stařena, ale cáry jejího staromódního šatu teď prosvítala rodová pýcha pruského junkera.
Náhle se stařena pokusila spolknout svůj chrup. Ale muž v nenápadném civilu k ní rozveseleně přiskočil se slovy: "Já tě naučím polykat!" a přesným úderem ukazováčku do maskovaného ohryzku jí vyrazil falešný chrup, který nebyl ničím jiným, než mikrokamerou.
"Doufám, že úplné doznání mi bude polehčující okolností," pravil Viking s nenapodobitelnou mnichovskou výslovností, která se dá nejlépe vyjádřit tak, že si představíme ruská slova napsaná švabachem.
Pak se muž v nenápadném civilu rozloučil s Vasilčikovem, pevně, významně mu stiskl ruku a pravil s plachým úsměvem: "Kdyby něco, zavolejte mi, ale teď už musím jít."
"Já vím, kdo jste," řekl Vasilčikov znenadání a zadržel ho ve dveřích. "Jste major Pronin," dodal a usmál se na znamení, že odhalení inkoginta nijak nesnižuje představu, kterou si o něm utvořil.
"Musíte někdy přijít s rodinou k nám," obrátil se muž v nenápadném civilu na odpočívadle a pak začal s von Kraftem sestupovat po schodišti.
Z dálky to vypadalo, jako by nájemník pomáhal dolů stařence, která je v domě cizí.
Inženýr Vasilčikov stál u okna a díval se na město. Poslední slova muže v nenápadném civilu ho docela uklidnila.
Hleděl z okna s úsměvem uzdravujícího se dítěte a myslel si: Jaké město, jaká doba, jací lidé...
 
bard Žádná česká věta  není dost holá.
rad bych pripomenul Utajene dejiny Cech
 
bard Žádná česká věta  není dost holá.
!!!
 
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
pro inspiraci...
Mladý docent ze Sorbonny André Vassiltchikoff otevřel jednoho krásného dne Pi-soir (večerní vydání matematického časopisu Pi) a jeho oko padlo na inzerát na osmé stránce: Americká firma Dakota hledá odborníka (jaderná fyzika), ovládajícího dokonale ruštinu.
André na tom nebyl právě nejlíp. Jeho otec, kdysi znamenitý petrohradský kavalergardista, který uprchl před bolševickou revolucí, hrál nyní v baru na housle Hajda, trojka. Z někdejšího rodinného jmění nezůstalo nic, kromě dědičné podagry. A André se přihlásil na inzerát... Tak se zkřížily černé stezky bývalého knížete André a zkušeného špióna hraběte Michaela Sumarokova-Elstona z Chicaga.
"Řekni ti, milý kníže, jako russian patriot russian patriotovi, ten bussiness hodí milióny. Čekal jsem právě na tebe, protože v Moskvě žije druhý Vasilščikov, syn poddaných, kteří robotovali u tvých předků. A ten se podílí na velkém vynálezu. Peníze, instrukce, ampulky s jedem a nehlučné pistole dostaneme na hranicích."

[kolektivní ruský detektivní román, 1964]
 
Nechcete do svého díla zapojit i nějaké vědecké informace, aby dílo působilo seriózněji?
http://www.octopustruth.com/octodolph.htm
 
re: Literární okénko : tip
Já poslední dobou sjíždím hlavně Pepu Fouska ( http://home.att.net/~fousekjosef/Texty/FrameSet.htm ) Jeho knížky mě potěší, pobaví, ale i donutí k zamyšlení ... ( http://www.pragoline.cz/nn.htm )
 
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
Král dobrodružné povídky dále nabízí: Výhodný prodej - stavební parcelu 2650 m2, u dálnice Praha - Brno, 45 km u Prahy. Lékaři, obchody, řeka Sázava - rybolov, lesy v nejkrásnějším českém kraji Posázaví. Cena za 1 m2 280 Kč nebo 8 $ nebo 15 DM.