Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteraturaOdpad

Spravují:

stromovous,
captainn,
Přebral



Reklama



PhotobucketPřebral slíbil: "Jestli mne budeš žalovat, napíšu o spiknutí Cthulhu a katolíků dobrodružnou knížku!"
... a tím to všechno začalo...

Jan Žižka, mladý katolický kněz východního ritu odchovaný za komunismu starým liberálním farářem Houfarem, poskytne poslední pomazání bývalému námořníkovi Čs. paroplavby. Muž je na pokraji šílenství díky hrozivým událostem, které prožil na svých cestách k jižnímu pólu a ani u zpovědi mu neřekne vše, jen naznačí některé hrůzné věci a poprosí ho, aby zničil tajmenou sošku, kterou si z jižních moří přivezl.
Žižka je ještě téhož večera kontaktován pány Jiřím a Josefem, kteří jsou evidentní homosexuální sadomasochističtí zoofilové, a představí se mu jako zástupci Svaté Inkvizice. Vyptají se ho na onoho námořníka, ale naivní Žižka se cítí být vázán zpovědním tajemstvím a řekne jim jen málo. Inkvizitoři mu vágně pohrozí a odejdou.
Ráno je námořníkův hrob znesvěcen, jako by tam někdo něco hledal. Žižkovi to vrtá hlavou a obrátí se na biskupa, ale je mu doproučeno, aby držel hubu a na všechno zapomněl. Přitom se ale prokecne ohledně té sošky a pánové Jiří a Josef se ho pokusí zlikvidovat - přivážou ho ke krucifixu, zapálí mu faru a sošku si odnesou.
Na poslední chvíli ho zachrání mladá pohledná feministka Uschi, námořníkova neteř žijící t.č. v Hannoveru. Právě jiskření mezi knězem, který je přitom liberál a teoreticky se smí ženit, a sličnou sufražetkou, která se kdysi zařekla, že nepůjde do trvalého svazku, prosvětlí mnohé další scény.
Uschi se přijela rozloučit se strýčkem a když zjistí, co se Žižkovi stalo, nabídne mu, že jej ukryje u strýčkových přátel v přístavu u nich doma a tam snad najde odpovědi na své otázky. Na hranicích jsou ale zadrženi a následuje dramatická honička přes lesy a ledovcem pokryté hřebeny Krušných hor. Ani v Německu to ale nemají snadné, Vatikán zmanipuluje tisk a ten představí Jana Žižku jako starého dobrotivého kněze, kterého oni - ve skutečnosti anarchističtí recidivisté - upálili.
Krom toho jsou jim stále na stopě Josef a Jiří. Žižku dostihnou na Brockenu, kde se s nimi utká, jeden ze zabijáků se ale následkem zranění promění v něco neskutečně ohavného, jakéhosi rybočlověka. Žižka ho dočasně porazí díky tajemné modlitbě, kterou ho kdysi naučil jeho mentor, a z ryby vymlátí (/"Milosrdenství? Ano, tumáš milosrdenství!" křičel Žižka, udeřil do ho do skřelí a rozplakal se./), že je posílá přímo Vatikán, pak ale musejí prchnout, neb druhý zabiják se vrací s posilami. V Hannoveru se uprchlá dvojice spřátelí s větry ošlehaným kapitánem Wagnerem, který je ošlehaným mořským vlkem a svými námořnickými historkami jim všechno spíš zamotá. Rozhodnou se doplout do Říma a tam hledat vysvětlení v tajemných vatikánských archivech. Pod svícnem je ostatně největší tma. Skutečně tam najdou dokumenty objasňující, že církev je ve spolku s jakýmisi nezemskými démony a řada krvavých událostí, na kterých se podílela, včetně upalování čarodějnic a holocaustu, byla svéráznou formou oběti těmto bytostem.
Žižka je však dekonspirován starým přítelem - knězem, který jej vychovával a který měl být už dávno mrtvý! - je unesen a na nařízení samotného papeže se jej rozhodnou proměnit v rybočlověka a vymýt mu mozek. Za tím účelem ho odvezou na sovu hlavní základnu, tajemný ostrov v jižním Atlantiku, kterému říkají "Pravý Řím" a kde se pod patronací slizkých jezovitů připravují na přivolání konce světa. Shodou okolností je to za týden.
Žižka zde uvidí hrozné věci a leccos pochopí, i když téměř zešílí. Na poslední chvíli ho zachrání Uschi a Wagner, kterým se ho podařilo nalézt díky pomoci mezinárodního námořnického bratrstva.
Pomocí náloží semtexu silně poškodí celou svatyni a to papeže přinutí pokusit se o vyvolávací rituál, i když hvězdy ještě nejsou na svém místě. Vynoří se strašná mimozemská obluda s chobotnicí místo hlavy, pozře kněžoury a jde se brodit k pevnině. Odvážný Wagner do ní narazí lodí (což rozhodně není vykradené, konzultujte mého právníka), ale díky uvolněné psychické energii kvůli tomu zemře. Obluda se rozplyne a zmizí, Žižka a Uschi jsou sami na neovladatelné lodi, kterou ale mořské proudy spolehlivě ženou k Evropě, a mají tak spoustu času na sebe.


Komprese by Londo

Právě mi došel mejl z wiki-site.com, že naši wikinu smažou, protože je neaktivní. Oukej-li tak? Nebo hodlá ještě někdo pokračovat?
 
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
...pomyslel si Muller...
 
Přebral It takes an idiot to do cool things.  That's why it's cool.
Už se TO blíží...

Skulptura, vysoká asi jeden metr, představuje ukřižovanou žábu, která drží v jedné končetině žejdlík piva a ve druhé vajíčko. Údajně má být jakýmsi autoportrétem umělce "ve stavu hluboké krize".
Téhle výmluvě by nevěřili ani noční zebouni...
 
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
...pomyslel si Stierlitz...
 
SAGITARIUS  
Zase nas predbehli...
 
captainn to houká kápo  sýček
 
hanyZ
tak jo, počkám. stejně mají lidi nejvíc času na čtení až v důchodu, to by tak nějak mohlo časově vyjít, že jo.
doubravka: Captainn, Přebral a stromovous to tu nechávají trochu vyhnít. Zatím jde vše dle plánu. Musíš počkat.
 
chtěla bych příteli koupit Chapadla svátosti pod stromeček.
už kniha vyšla?
 
captainn to houká kápo  sýček
Církev popřela, že tají proroctví o konci světa
 
SAGITARIUS  
ahura_mazda
Neni to ta co tam byl K.H.Borovsky, a co musel kvuliva cenzure jmenovat jako Brixen? :-)
ahura_mazda Všichni chtějí tvoje dobro. Nenech si ho 
Ljubljanka je samozřejmě v Slovinsku, ale je to tak malá věznice, že se ještě nedostala do všeobecného povědomí...
 
Přebral: dobré to bylo!
 
Přebral
nádhera!!
!!!!
Zajímalo by mě, čím by ho krmili, kdyby to byl šivaista.
ryba!
 
ken_tek machine.Unexpectedly,I'd invented a time  - Alan Moore
Ja mam pocit, ze jsem to takhle cetl v Souostrovi Gulag nebo jinem Solzenicynovi v cestine, ale mozna se pletu.
captainn to houká kápo  sýček
Německy určitě.
ken_tek machine.Unexpectedly,I'd invented a time  - Alan Moore
Ale jinak samozrejme mnohokrat.
 
ken_tek machine.Unexpectedly,I'd invented a time  - Alan Moore
A "Ljubjanka" se pise myslim ve skutecnosti "Lubjanka":]
 
Přebral It takes an idiot to do cool things.  That's why it's cool.
(Ha! A hend vidím, že jednou píše propiskou a podruhé třískou namočenou v oleji. Běda mi!)
 
Šnek vztahovačnej alternativní  pošuk
Přebral: !4
 
Přebral It takes an idiot to do cool things.  That's why it's cool.
První náčrt Reportáže psané na oplatce
14. května
Alespoň doufám, že jsem datum odhadl správně. Byl jsem delší dobu v bezvědomí a ke psaní deníku jsem se odhodlal teprve dnes. Nevím, bude-li to k něčemu dobré, ale snad mi to alespoň pomůže udržet si zdravý rozum.
Sedím teď v těsné kobce v podpalubí nějaké velké lodi, která pluje jižním směrem. Připoutali mne ke zrezlému potrubí páchnoucímu starým olejem, od holé země mne chrání jen slabá vrstva zmuchlaných a potrhaných papírových obalů a kousavých drobků. Přede mnou tu zřejmě byly uskladněny hostie putující z vatikánských pekáren do kostelů po celém světě. Alespoň mám na co psát.
Světlo je slabé, jen malé okénko ve výšce mi občas dopřeje trochu slunečního svitu. Díky, Pane, alespoň za něj.
Musím přestat. Přicházejí.

15. května
Včera se na mne poprvé přišli podívat. Nespatřil jsem jejich obličeje zakryté kajícnickou kápí v nezvyklé brčálové barvě, ale jsem si jistý, že jeden z nich byl...
Ne, i tahle tříska namočená v oleji se to zdráhá napsat.
Surově mne zbili, ale alespoň mi také přinesli trochu jídla. Starý, plesnivý chléb a trochu kyselé rybí pomazánky.
Kdysi jsem míval ryby rád.

16.května
Jak dlouho může ta cesta trvat?
Pane, dej mi sílu. Snad bude lépe se místo psaní deníku modlit.

18.května
Cítím, jak slábnu. Jídlo mi nosí pravidelně a je podstatně horší, než bývalo v kriminálu. Mezi vnitřní a vnější stěnou lodního trupu už druhou noc něco tiše skřípe, jako kdyby v dálce někdo přejížděl nehty po černé tabuli.

19.května
Skřípání zesílilo, nemohu spát. Je to snad záměr? Snaží se mne snad pomalu zlomit? Slyšel jsem o člověku, který si v Ljubljance nakreslil uhlem falešné oči na oční víčka, aby v takové situaci mohl spát. Zkusil jsem to, ale kdo ví, jak to dopadlo, nikdy jsem nebyl zdatný kreslíř a málem jsem se přitom připravil propisovací tužkou o oko.
Dnes mi konečně zase donesli jídlo. Je hnusné, ryby už nemohu ani cítit. Snaží se mi snad znechutit i samotné symboly křesťanství?
Takhle nemohu přemýšlet. Ne.

20.května
Tužka je má záchrana. Dokud mohu zaměstnávat svou mysl, jsem svobodný. Platilo to v Leopoldově a platí to i tady.
Snad bych měl sepsat, co se přihodilo ve Vatikánu po mém setkání s otcem Houfarem. Otcem Houfarem...byl-li to skutečně on a ne nějaké dílo Zlého. Skutečný otec Houfar byl dobrý člověk, sotva by mne pod záminkou našeho dávného a pevného přátelství nalákal do pasti. Ale jen, co jsme odešli do jeho mnišské cely, kde mi slíbil všechno vysvětlit, jen, co jsem usedl na jeho květovné kanape a dal si čaj, pozbyl jsem vědomí. Poslední, co si pamatuji, je, jak můj přítel otevírá dveře a dovnitř vstupují dva členové Tovaryšstva Ježíšova s nabitými Steyry. A nechutný rybí zápach.
Trochu jsme změnili kurs, počasí se zřejmě zhoršilo. Včera v noci se vrátilo to skřípání. Zní to až nechutně organicky.

21.května
Přišla bouře, loď se zmítá na vlnách, už dvakrát jsem zvracel žaludeční šťávy. Zbytky jídla do sebe nemohu dostat, ve vlhkém dusném vzduchu se rychle kazía jen bych tím svou situaci zhoršil. Beztak cítím, že jsem nemocný.
Rouhavé myšlenky o původním významu symboliky ryby v křesťanství.

22.května
Mám pocit, jako bych v tom skřípání začal rozpoznávat melodii.
Znovu přišli kapucíni. Tentokrát mne nebili, donesli mi jídlo, ale ty čvachtavé zvuky, které vycházely zpod jejich kutan, to bylo snad ještě horší...

23.května
...a moře vydá své mrtvé. ...a moře vydá své mrtvé. Proč jen se mi tahle věta vrací v posledních dnech na mozek?
Ta píseň má slova. Přísahal bych, že jsem ten nápěv kdysi již zaslechl někde v kostele, ale slova jsou mi neznámá. Yi-yi-yi...Fthagn... co je to za řeč, ve kterém temném koutě Babylonu povstala?

24.května
Konečně jsme u břehu. Jdou si pro mne, už slyším, jak otevírají dveře... AAAAH!
 
CountZero - jak řidič v ruce  tygrova vůdce
Ztracená žena (kolektivní detektivní román) Kapitola první, v níž Valentin Katajev dává slovo hrdinovi naší záhadné historie. Kapitola druhá, v níž Anatolij Gladilin ztrpčuje hrdinův úděl za pomocí tajemné stařeny. Kapitola třetí, v níž Jurij Kazakov vmísí něžné výstřely do lyrického večera. Kapitola čtvrtá, v níž Lev Slavin zavírá do komory muže v nenápadném civilu. Kapitola pátá, v níž Vasilij Aksjonov dojemně líčí utrpení mladého Semikorovkina a tragickou lásku Inny Kareninové. Kapitola šestá, v níž ilja Zverev se zabývá životem a dílem Vl. Semina a těch druhých. Kapitola sedmá, v níž Fazil Iskander směle odhaluje imperialistické rejdy v hrdinové koupelně. Kapitola osmá, v níž Vladimír Vojnovič zneužívá ke své literární činnosti archívu bezpečnosti. Kapitola devátá, v níž Georgij Vladimov odvážně dospívá k radostně optimistickému ideovému závěru. Z ruského originálu Smeetsja tot, kto smetsja, vydaného na pokračování v časopise Nedelja, č. 18-26 z roku 1964 jako kolektivní humoristický detektivní román. Přeložili Jaroslav a Vlasta Tafelovi. Náklad 50.000 výtisků. Vyšlo v roce 1965 (anebo to tak z těch shluků čísel v tiráži vypadá).