Sv. Terezie z Avily říká, že pokora je pravda. Pro našince je srozumitelnější říci totéž mírně jinými slovy: pokora je úcta k pravdě. Mám-li úctu (skutečnou, ne jen slovy) k pravdě o tom, co jsem a co nejsem, co je a co není svět, co jsou a co nejsou druzí kolem mne, jsem pokorný. Nemám-li tuto úctu zčásti nebo zcela, jsem více nebo méně pyšný, protože pýcha (kterou čeština krásně rozlišuje od hrdosti) je neúcta k pravdě.
Vědomí, že (řečeno s klasikem) nic nelze vědět, nic se nelze naučit, nic není jisté, naše smysly jsou omezené, rozum slabý a život krátký.
SSČ: pocit plynoucí z uvědomování si vlastní nedostatečnosti, nedokonalosti n. závislosti; nepřítomnost přílišného sebevědomí (× pýcha 1) (ponížené) podřizování se někomu plynoucí z uznávání vlastních nedostatků, projev (přílišné) zdvořilosti z pocitu vlastní nedokonalosti vědomí vlastní slabosti, podřízenosti, nedokonalosti proti někomu, ponížené podřizování se někomu, poníženost
a co pokora jako opak pejchy?
Já bych svému dítěti vysvětlil, že pokora je blbost a křesťanský výmysl na výrobu poslušných oveček, důležitější je sebúcta a neustálé zpochybňování všech tzv. autorit.
A postavený je v tom roce onen hotel, nebo celý areál?
Imho jsou pochyby o čárce příznakem rozpaků z toho, jak je ta věta-nevěta poskládaná. Co koho připomíná? Připomíná ho to jako upomíná nebo napodobuje ? Byl středověký hrad skutečně postaven r. 1901? Samé otázky.
Já bych ji tam dal ("připomínající středověký hrad..." chápu jako přívlastek volný)
Helejte, musí tam bét ta zvýrazněná čárka, nebo ne? , připomínající středověký hrad, postavený r. 1901
Ha, můj dávný problém. Já to píšu bez čárky, jsem na to zvyklá, znám to tak z četby. Respektuju, že někdo to píše (a sází) s tou čárkou, protože trojtečku nepovažuje za plnohodnotné interpunkční znaménko. Nicméně mě tam ta čárka ruší, připadá mi nadbytečná a nedělám ji a jsem ráda, když to zas u mě na oplátku respektujou jiní.
„No, já nevím…“ odpověděla.
„No, já nevím…,“ odpověděla.
S čárkou, nebo bez, nebo je to fuk?
Příručka
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=166 zdá se naznačuje, že lze tak i tak -
Za třemi tečkami často následují další interpunkční znaménka, která se za tři tečky připojují bez mezery (např. „Jestli si to nepřečteš, tak…(,)“ výhružně pravil Pepa.)
(A tady
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4087 (rok 1948) jsem našel i verzi „Spí, ale slabostí…“, řekla matka. Tedy čárka až za uvozovkami, což mi připadá divné.)
No vidíte, přitom ve slovníku to nikde nevidím. No a je to tedy starý anglicismus, nebo jak to tedy je?
Určitě, přinejmenším v odborných textech se to používalo dávno. Znám to z knížek a skript o matice, a ty ani v těch 80. letech nebyly nijak nové.
Jsem si jistý, že respektive pro přiřazení se v češtině používalo nejpozději v osmdesátých, spíše však už v sedmdesátých letech dvacátého století. Možná i dříve, ale to nevím.
Nojo, ale nesedí mi k tomu, že je to myslím starší, než když je někdo na tom tak špatně, že je patetickej nebo než "mějte hezký den".
Umím si kolem té věty představit nějaký širší kontext, který ji nějak relativizuje nebo obecně umožňuje více výkladů. Kdyby nějaká událost v LHC uvolnila dvě částice a pak se pracovalo s jejich stářím, tak pro nějaký účel by stačil fakt, že jsou stejně staré, ale třeba když do toho zahrnu ještě to, to a to, co se běžně pomíjí, tak jedna je ve skutečnosti o mikrosekundu starší.
