Okoun

Ha, můj dávný problém. Já to píšu bez čárky, jsem na to zvyklá, znám to tak z četby. Respektuju, že někdo to píše (a sází) s tou čárkou, protože trojtečku nepovažuje za plnohodnotné interpunkční znaménko. Nicméně mě tam ta čárka ruší, připadá mi nadbytečná a nedělám ji a jsem ráda, když to zas u mě na oplátku respektujou jiní.

Před pár lety jsem na tohle téma vedla dost dlouhé hovory s redaktorkou, která prosazovala variantu s čárkou. Argumentovala, že jí to taky úplně nelahodí, jenomže Příručka jinou možnost neuvádí (opravdu neuváděla). Jednalo se o vícedílnou ságu, na které se podílelo hodně lidí a bylo to potřeba sjednotit, takže jsem se skřípěním zubů čárky doplnila.

No a asi půl roku poté, když už byla samozřejmě kniha venku, jsem koukla do Příručky, a hele, ona tam mezitím přibyla věta s výhrůžným Pepou a tou čárkou v závorce. To se mi na Příručce líbí, že si žije vlastním životem v reálném čase.

tl;dr lze tak i tak, ale dřív převažovala varianta bez čárky (moje empirické pozorování, ale mám na to celkem oko).

„No, já nevím…“ odpověděla.
„No, já nevím…,“ odpověděla.
S čárkou, nebo bez, nebo je to fuk?
Příručka https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=166 zdá se naznačuje, že lze tak i tak -
Za třemi tečkami často následují další interpunkční znaménka, která se za tři tečky připojují bez mezery (např. „Jestli si to nepřečteš, tak…(,)“ výhružně pravil Pepa.)
(A tady http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4087 (rok 1948) jsem našel i verzi „Spí, ale slabostí…“, řekla matka. Tedy čárka až za uvozovkami, což mi připadá divné.)

No vidíte, přitom ve slovníku to nikde nevidím. No a je to tedy starý anglicismus, nebo jak to tedy je?

Určitě, přinejmenším v odborných textech se to používalo dávno. Znám to z knížek a skript o matice, a ty ani v těch 80. letech nebyly nijak nové.

Jsem si jistý, že respektive pro přiřazení se v češtině používalo nejpozději v osmdesátých, spíše však už v sedmdesátých letech dvacátého století. Možná i dříve, ale to nevím.

Nojo, ale nesedí mi k tomu, že je to myslím starší, než když je někdo na tom tak špatně, že je patetickej nebo než "mějte hezký den".

Umím si kolem té věty představit nějaký širší kontext, který ji nějak relativizuje nebo obecně umožňuje více výkladů. Kdyby nějaká událost v LHC uvolnila dvě částice a pak se pracovalo s jejich stářím, tak pro nějaký účel by stačil fakt, že jsou stejně staré, ale třeba když do toho zahrnu ještě to, to a to, co se běžně pomíjí, tak jedna je ve skutečnosti o mikrosekundu starší.
Jestliže ale věta o Frantovi a Pepovi bude stát sama o sobě, tak je to dle mě špatně.

dnes mám souhlasivý den... tohle použití je anglický kalk, v češtině se imho resp. používá k upřesnění nebo zkorigování samotné informace, ne k jejímu přiřazení

máte recht

Nerad vstupuji s paralelním dotazem, ale zapomněl bych na to: Hledal jsem si trochu, co znamená "respektive" a normálně jsem to nenašel, resp. nelíbí se mi, co jsem našel.

Použití ve formulacích jako "Frantovi a Pepovi bylo 12, respektive 13 let" je normální, divný, dobře, špatně?

Myslel jsem si, že takhle je to původně myšlený a ten význam "lépe řečeno" je už nějak posunutej.

(Taky tam vidím drobný rozdíl, "na téma" = jde skutečně o hlavní téma oněch článků vs "k tématu" = obsahují související informace)

taky tak

ale kupovidu "články na téma" a "články k tématu" už je dobře obojí, řekl bych

souhlas

Souhlasím.

Jj, stejně, jen ten význam "souvislost" vnímám přecejen víc jako "mít vztah k", tj i lidi se imho můžou vztáhnout k tématu, čili mít na něj názor.

Jak vnímáte rozdíl mezi »vztahovat se na« a »vztahovat se k«?

Pro mne prvé vyjadřuje „platnost pro“ („Zákon se vztahuje na všechny cizince na území ČR.“), druhé „souvislost s“ („Vyhledal všechny články vztahující se k tématu.“), a přijde mi to jako celkem ostré rozlišení, např. „Vyhledal všechny články vztahující se na téma.“ mi přijde jako chybná formulace. Jak vám?

!!!

Googlil jsem práška a vygooglil jsem, že mlynář na hodně malém mlýně byl "žabař".