A ostravský je zvláště úderný: "O!"
Imperativ od viděti je samozřejmě Hele, případně koukni.
Ta souvislost mezi závidět a vidět bude už notně volná, muselo se to snad oddělit už někde hluboko v praslovanštině. Dnes se to celé chová dost odlišně: Je závist, nenávist, ale není žádná *vist. Sloveso s dlouhou předponou a krátkým kmenem je v dnešní češtině divné, pravidelnému utvoření by odpovídalo spíš něco jako *zavídat, *nenavídat. Důležitost této analogie pro rozhodování o imperativu od vidět bych tedy rád bagatelizoval.
Totéž ohledně výjimečnosti viz - není o ní sporu, ale nejsem si jistý, jestli to má význam. Česká slovesa jsou bordel na kolečkách a nějaká pravidelnost je pro lůzry. Když si poposedneme od imperativů k deverbálním substantivům, tak od sedět, chodit máme tvary sezení, chůze/chození, kde je také změna d→z - a proto zcela logicky od vidět máme vidění... :)
Jinak imperativ od viděti v přirozené řeči je spatři, spatřme, spatřte, popř. uzři, uzřeme, uzřete ;)
(A jestli je to anketa, tak já bych viz jako imperativ od vidět úplně klidně používal a nebál bych se, že mi nebude rozuměno; ovšem, jak píšeš, nedostává se k tomu příležitostí.)
Otevřete své vnitřní oko a uzřete velikost své duše"
Já si nemyslím, že by to bylo až takhle pŕímočaře. Ale nějaká vzájemná kontaminace by tam mohla být. Každopádně "viz" používá třeba i Jungmann, a to jako běžné sloveso, ne jako referenci. Viz
https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/slovniky/digitalni-kopie-detail/JgSlov05/strana-95
Tipoval bys zcela nepřekvapivě
blbě.
Bylo by zajímavé projít pár korpusů a kouknout tam na výskyt slova viz. Tipoval bych si, že 100 % záznamů bude v kontextu "viz reference."
Já vůbec nijak nerozporuju nic z toho co píšeš. Jenom si myslím, že "viz reference" prostě původně pochází z latiny, do češtiny ho zanesli klasicky vzdělaní autoři, a vysvětlení, že je to imperativ od vidět, vzniklo až dodatečně.
btw, ještě k souvisejícímu "viď" – už mi bylo několikrát hozeno na hlavu, že tam tvrdím, že "viz, vizme" je archaický a dneska se spíš používá "viď, viďme". Což je prý chyba a hlavní argument se nese, že "viď" je z "vědě" a příbuzné k "vím" atd. (Je to citace z Machka, jiný argument nikdo najít asi neumí.)
Nicméně já se nesnažím popírat etymologii slova "viď" (používaného coby vybídka k souhlasu), ale něco úplně jiného: a sice, že potřebuje-li někdo nějakou divnou náhodou opravdu použít imperativ od vidět, řekne dnes spíš "viď" než "viz". Popravdě, takový imperativ asi nikdo reálně nepoužije, jak je století dlouhý, ale když se tam vrazí nějaká ta předpona, už je to reálnější situace. Řeknete v přirozený řeči "uviďte" nebo "uvizte"? Kdybyste museli (z nějakého opravdu podivného důvodu) třeba do nějaké reklamy napsat "Otevřete své vnitřní oko a uvi(?)te velikost své duše" nebo "Vstupme dovnitř a uvi(?)me tu nádheru", dali byste tam "z" nebo "ď"? Ostatně i Google na "uviďme" najde asi 1000 odkazů, zatímco na "uvizme" jeden jediný výskyt v češtině. (Ostatně kontaminaci viď s vidět potvrzuje i Rejzek.)
A mimochodem takové "závidět" má ten imperativ s "ď" oficiální a jediný možný, byť vzešlo ze stejného zdroje (jakkoli už tam je ta vazba pozapomenutá). Takže logika v tom je celkem jasná – spíš naopak velmi nelogickým se nakonec jeví ten imperativ se "z", protože je to zcela nesystémová výjimka (srov. seď, choď, kvič, vrť, plň ad.).
Tak mě pouč. Já si to tehdy rešeršoval docela do hloubky a víc než tam je, jsem k tomu nenašel.
Přesně tak; jak říkal echelon, "úplně stejný význam" :-)
Vymyslel to nějaký vidionář.
